Stará slůvka babiček:o)

Ta stará slůvka babiček,
snad jako by se poztrácela.
Zbyl z nich pouhý uzliček,
když z naší mluvy vymizela.

Slůvka jež jsem milovala,
vždyť loudí úsměv na tváři.
Babinka jimi čarovala,
jak bylinkami v herbáři.

Každý večer pod bradičku,
duchnou mě vždy přikryla,
posečkala na chviličku,
by galatky přešila:o)

A štramplíky ráno visí
v celé kráse na šňůře,
tak zas můžu s dětmi bordit
ve svém čistém mundůře:o)

A zatímco běhám s dětmi
ve svých rajtkách po dvorku,
babinečka než se setmí,
uvařila zázvorku:o)

Ve fjertochu u plotýnky
umí bábí zázraky,
vždyť kobzolí na kostičky
uvařila nad mraky.

Sotva vejdu do stavení,
sotva furtka otvírám,
to je zase nadělení,
děda slivku vypil sám.

A babička lamentuje,
že ji nedal zkoštovat,
však mu lejkem odměřuje,
kolik si smí příště dát:o)

Na podlaze tepich čistý,
na kredenci plný džbán,
sekretář se kvítím pyšní,
každý pokoj holedbán.

A když noc se zlehka snáší,
na záhlavek vonící,
babinečka světlo zháší,
ve své krásné světnici.