Rozbouřené výročí

Trochu něhy do dlaní si přál ...
Pro Tvou maličkost,
jsi jak uragán,
živel ,
jak šelma divoká
co číhá na svou kořist bezbrannou.

Jdi dál,
svou cestou životní,
bez špetky zaváhání,
a pokud trocha vody Tvá loďka nabere
rychle ji mušlí z dlaní ze dna vybírej ...

Přeji si to co může každý z nás,
Tvé zdraví
a aby až překulí se rok
přišel opět mezi nás
ten sváteční Vánoční čas ...

Voníš heřmánkem, skořicí a také trochu medem,
i vlašské oříšky cítím z Tvých vlasů...
Zdolat horu vysokou pro Tvou krásu,
je to nejmenší co může druhý z lásky dát.

Nelituji jediné vteřiny,
rozbouřené moře chtělo naše těla na dně kolébat,
loď, kde srdce plachtami
tuto zkáznou bouři přestála, dál může plout,
snít a k dálkám tiše plout
klidně jen plout
lehce plout
a plout
...
..
.