Ať už mlčím

Anotace: O básnících a jiných úchylech. Další šílená - nelekejte se, nic se neděje, jen jsem hloupě patetická. A bavím se tím. Ječím do tmy jen kvůli ozvěně a děsím tím netopýry, což ovšem není pěkné a mělo by se mi to zakázat, nemyslíte?

Mám ocúnové rty
nemám infarkt
(jenom jsem okusovala pero a jsem od inkoustu)
Mám chladné ruce
nejsem mrtvá
(jen si tak občas připadám)
Mám hlavu v oblacích
nejsem poštolka ani filosof
(aspoň pro tuto chvíli)
Jsem úplně mimo
nejsem opilá
(a jestli, tak ethylalkohol v tom prsty vážně nemá)

ZAVŘETE JÍ NĚKDO HUBU AŤ NEJEČÍ

Najednou chápu všechny
sebevrahy (skoro to nebolí)
van Goghy (aspoň, že to bolí)
bungeejumpisty (třeba to nepřežiju)
vojáky (třeba to přežiju)
hasiče (ono to tak krásně plápolá)
i sebe (až dohořím, zhasnu)
i jiné básníky (verše by měly být vedeny coby psychiatrická diagnóza, stejně jako třeba sebepoškozování, a léčeny velkými dávkami psychotropních látek, abychom byli věčně v rauši a neotravovali ty normální)

AŤ UŽ TA ŠÍLENÁ KRÁVA KONEČNĚ ZMLKNE KDO JE NA NI ZVĚDAVEJ

(půjčte mi něco o co se můžu pořezat ať to všechno tak stupidně nebolí - nesnáším zhnisaná zranění
půjčte mi dezinfekci)