Černý anděl

Anotace: Tuhle básničku sem psala asi tak před rokem, pak sem jí kamsi zastrčila a našla ji až dnes...

Ruku svého milého ona svírá,
protože ví že on pomalu umírá...
Zákeřný virus tělo jeho zamořil,
úkol tetičky smrti se podařil...
Už se ozývá jen zdlouhavé píp,
to přístroj na rozpoznání tepu chcíp...
K pokoji kde nebohý mladík leží,
teď tým doktorů běží...
Ženiny oči slzami zamořené,
teď spatřily síly nadpřirozené.
V pravém koutě pokoje,
velká, černá postava s křídly se zjevuje...
Je to muž, či žena?
to neví údivem je zaražena.
Pak ale všechno pochopí,
je to černý anděl, proč přišel to už ví...
Smrt s sebou vleče,
tý zubatý už nikdo neuteče...
Anděl celý v černém oděný k posteli kráčí,
za sebou temnou smrt vláčí...
Žena pláče"Neber mi ho, nech ho žít..."
slzy kanou "On je jediný!Jen s ním chci být..."
Anděl však po smutných vzlycích nepídí,
klidně nechá smrt ať si po pokoji slídí...
Po chvíli smrt na tělo usedne,
mladíka už nikdo z lože nezvedne...
"Neber mi ho...prosím ještě ne..."
žena s pláčem prosí, čeká jak to dopadne...
Anděl však na prosby nedbaje,
tiše mizí z pokoje...
Doktoři, kteří vzápětí přispěchali,
už jen smrt konstatovali...