Vrývají se pod kůži...

Anotace: Prosím ticho...já nevím proč ale bylo to traumatizující... a dusila jsem se ve vlastních slzách... které jsem nesměla vyplakat na povrch... zpátky doma.. naštěstí...

Klavír Jiřího Maláska
šťouchá do narušené úzkosti,
vystavené na okrasu,
kdy nejlépe by bylo ve skříni.

Údery svazují volnost,
znovu se usmívám,
smutek bloudí vnitřnostmi...
A ztotožňuje vše okolo.. nechce být sám.

Slzy netečou,
jen drásají stín od mé duše
vrývají se pod kůži.
/Tam už zůstanou/
Oči se neusmívají,
ale koutky rtů zdvihám nahoru.

Tak zkouším různé šaty...
Všechny jsou jen náhražky.
Jak šedej zákal
co hraje si na barevnou oblohu...

/Tak otoč se...
Jak Ti to sluší.../