Konec nevědomosti

Kradou mé sny.
Nenávidím je a pláču celé dny.
Byl jsem dítě a věřil v něco,
zasněný a vysmátý jak lečo.

Teď nemám nic,
Sny se rozplynuly,
a veškeré slepé radosti uhynuly.
Možná jsem si byl jistý tím,
že vše časem upadne ve stín,
přesto nechtěl jsem se smířit
a hlavou strach dále šířit..

Proč už to nadšení opadlo?
Trápím se,protože to tak dopadlo?
Měl jsem radost a teď?
Nemám nic,jen ten vztek.

Kdy už to skončí?
Kdy už se nebudu muset na toto ptát?