Pokušení

Dávají ti stovky jmen,
když kráčíš městem za úsvitu,
bez ptaní si bereš sen,
jako zloděj, bez soucitu.

Tiše, měkce našlapuješ do duší,
jako těžký parfém pohlcuješ svět,
sladkými slovy biješ do uší,
jak snadné je ti rozumět.

Jako Nero spálil Řím
boříš ty naději i víru,
necháváš za sebou jen dým,
stopy krve na papíru.

Máš křivky ladných laní,
když večer do plamenů uleháš,
vládneš nejsvůdnější zbraní -
- každý tak lehce podléhá.

Pod kůží bílou nevinnou
skryté máš srdce z olova,
když kráčíš pevně krajinou,
marně se snažím bojovat...
...ale ty jsi vždy silnější,
mé Pokušení