Ta...

Ta druhá, neviditelná,
ta lehko zranitelná,
ta slečna nevýrazná,
ta, co ji nikdo nezná,
to budu asi já...

Ta, na kterou se lehce zapomíná,
ta, na kterou nikdo nevzpomíná,
ta, kterou hodně věcí zraní,
ta, jíž city nejvíc raní,
když si jí nikdo nevšímá...

Ta, s pocitem méněcennosti,
kráčí svým životem,
nese si v duši cennosti,
jde za ostnatým plotem,
ta zvláštní bytost,
co vidí v budoucno,
co poznala krutost,
bojí se, vědoucno
toho, co přijde...

Ta, která nechce ubližovat,
ta, která nedovolí se přibližovat,
ta, která ví, jak to bolí,
ta, která neví, co zvolí,
neví co chtít... a co čekat...