Labutě s roztaženými křídly
Čepýří se na Vltavě
A kusy rohlíku od snídaně
Krmí svá sněhobílá těla
Pak deštěm pírek sametově
Skrápí zšedlou hladinu
přeješ si polštář z jejich deště
šitý ze sametek pro hezký sen
tak běž a vztáhni ruku
jsou ta bílá peříčka
jak vločky rozpuštěné
mizí teplem jako s nocí den
jsou sny rozmetanými ránem
jenom se dívej radši z dáli
jak se Vltava čepýří labutěmi
chvíli k večeru jenž začíná chladně
jen se dívej a rohlík od snídaně
házej, než blíž radši dále…
Jak jsi to napsala, až to vidím před sebou. Před rokem jsem napsal o labutích báseň, ale v jiném, smutném tónu. Zuřila chřipka a zaujala mě zpráva o najděných mrtvých labutích. Snad ji ještě najdu
10.01.2008 08:50:00 | Petbab