Žíravina noci
rozleptala sen
na tisíce jizev
Věděla jsem,
že budeš chtít
moje hroty bolesti
překrýt svojí tmou
Slova
uschla na rtech
pro jiná,
která svými rampouchy
promrzla spojení
dvou křehkých planet
A plyšoví medvídci
nevěřícně hledí
do knoflíků svých očí
na studeném prostěradle
Zrcadlo křivd
huláká – kdo je krásnější než já?
Nikdo.
I palce u mých nohou
ztratily svoji pevnost
Ušlapala jsem je
za tekutou vidinou lásky
(zřejmě mi protekla
mezi prsty…)
Co na to řéct, Levandulko, snad ať už je zase jen dobře.
Roboti hlásí dát si RUM, třeba do čaje :o)
03.01.2008 16:33:00 | NikitaNikaT.
Je smutné ve tmě bloudit...snad vyvede tě z temnot paprskek světla...;)
29.12.2007 22:34:00 | Severka
Bože můj ten konec roku tady je nějakej úchylnej tolik strachu tolik pobolívání ...on přijde novej s nadějí
29.12.2007 17:00:00 | Lucie Teru
Ty jo to jsou dny... asi nějaká skvrny na slunci bo co všude kam se podívám to bolí ..tak tlapu a pohlazení aspon
29.12.2007 15:40:00 | Nút