Jako straky

Jak dvě hašteřivé straky
kloveme do pokladů niter mládí
chtěla jsem mít ráda taky
cítit, jak mě štěstí svádí,
snad víc to bylo, než jen chtít
snad neměla jsem osud znát
když pokynul jsi- chceš zas žít?
Já chtěla jsem zas milovat.

A štěstí lásku vyměnilo
voněly lesy, voněl svět
však prchlivé jak léto bylo-
políbil jsi naposled.

Pominul den a týden snad
zmizely vrásky- tiché šrámy
však ztratil se i kamarád
minulost v hloubce tygří jámy.

Tak ptám se jestli dobré zdá se
přátelství díky lásce tnout
když stejně potom vyčítá se
že svázaní jsme silou pout...