Anotace: Minulost umí být zlodějkou i sluncem… záleží na tom, kde zrovna jsi… jsem…
Čechrám polštáře
na dvou postelích
Čím to,
že v jedné cítím
víc lásky?
Proč ta druhá
voní víc dřevem?
A stěny okolo
sendvičově spojené
v jednu
s Tvou minulostí
Nosím její kalhotky,
ona moje utěrky
na slzy letitého čekání
Čím si je teď utřu?
Utekla jsem
do svých zelených obrázků
kolem postele
a čekám na naději,
která hromosvod promění v náruč
Je to jediné,
co mám
a chci Ti dát
Žádný kov pro své blesky
u mě nehledej
Spálil by mi srdce
Proč musí člověk stále myslet na minulost?
Je naší součástí,ale nevím je-li to dobré stále se tím trápit.
31.12.2007 14:24:00 | s.e.n
Tak ráda bych
svou dlan položila
na spící tvář
jen zlehka
bych ji pohladila
opřela hlavu o polštář..
.......:o)
kéž by se
brzy otevřely
všechny zámky
oči..lidí..
co v mlze sotva vidí..
30.12.2007 17:54:00 | Nút
Věruško někdy prostě jen únava zvítězí nad všem ostatním a až se hladiny řeky zklidní tak přejde io to co bolí...doufám
30.12.2007 16:12:00 | Lucie Teru
Věruš...možná to má nějaký smysl, který nám dojde až zpětně... provázané s budoucností? Já jen vím, jak je bláznům...
30.12.2007 12:51:00 | Žqáry