Anotace: on kouřil, když s ním seděla když v prstech roztáčela papírek od bonbonu a on nevěděl, jak tyhle bonbony... jak vlastně a co s nimi...
"Žádná Paříž není,
zapomněli ti to říct."
(A nitro jeho hrudi
vypláchl do ovzduší
kouř další cigarety.)
"Ty kavárny,
cos o nich slyšela...
Snad jsi nevěřila..."
(Táhlé odpoledne
chutnalo jaho slova,
zatímco čekal,
kdy bude moci
přestat mluvit.)
"Nebuď smutná,
někdy tě vezmu
třeba do Lausanne..."
(A nové snění začalo,
opět vyhlédli
přes hladinu času,
nevědouc,
že žádné Lausanne není.)
Hej, slečno z ateliéru.. Víte v jakém městě se nachází nejslavnější obraz světa? :)
13.01.2008 22:49:00 | Trapné děťátko
to je vskutku... jak to říct... tak málo slov a je v nich polovina... ne možná víc... jaká část světa? celý? mmm...
05.01.2008 17:41:00 | Já Esther Ruth
Hořké a realistické. Život holt někdy připomíná černý kafe a kouř z cigaret (tak strašné to zas není, to bych ho nežila - brzy bych se udusila :-)
02.01.2008 21:28:00 | Lisa.Ginmi
jsem hrozně ráda, že sem zas něco dáváš...a báseň je skvělá. nebo ne skvělá, ale přesná. nebo nepřesná, ale jasná, já nevim, je prostě pravdivá. a konečně mám v "ochraně proti robotům" něco smysluplného - TMU.
02.01.2008 12:14:00 | Franti