Bez zapomění

Zpátky na začátku,
ale bez zapomění.
Jsme opět nedozrálá jablka
kyselá jak výraz,
když se zakousneš
- ne do nich,
- ne do mě,
- do sebe?

"Chceš lítat?"
"Cože? Takhle po ránu?"
Jen kvůli vlastní omezenosti ne.
Strach prostě vládne.

Vždyť po ránu se ani nedokážu rozkoukat.
Do obrazu surrealistického světa.
Tam se dostávám,
přes špendlíkové hlavičky
zabodnuté v mé hlavě...
Když se stmívá.

Očekávám v podivných stavech.
Potkávám známé pány,
a jsou mi vlastně úplně cizí...

Žílou se žene zahořklá krev.
Vím, asi to pro Vás není nic nového.
Pro mě také ne.
Ta zahořklost možná jen nové jméno dostane.

S novým jménem nová šance.
Však stejně zkažená bilance.
A nová indentita.

Opět opakuji.
- BEZ ZAPOMĚNÍ -

Dáváme si nové naděje.

A já čekám,
kdo se první přestane smát...