Pohne-li se kterýkoli z nás
Pohne-li se kterýkoli z nás
Anotace: o propojenosti všech se všemi a vším. Kdesi byl citát - neptej se, komu zvoní hrana, zvoní tobě.
Jsme skuti k sobě jako články řetězu
já ty ona on
a několik miliard dalších duší
Pohne-li se kterýkoli z nás
dotkne se pohyb všech ostatních
Myšlenky se šíří jako kruhy na vodě
a odrazem se vracejí
Konec je začátkem
a kdokoli z nás zavře oči
před sebou samým
zavře je i před světem
a zavře je ostatním
před sebou
Ať pláče kdokoli z nás
kousíčkem sebe sama
pláčí i ostatní
a pohnu-li rukou
pohyb se nekonečně malou částí
stane vesmírem
Poslední tipující: hanele m., simsa, blue, LisSe, Barbr, Lisa.Ginmi, Bíša, Lukáš Rymeš, Heda, Lady Carmila, ...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk25.01.2008 15:00:00 hanele m.
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe,
každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny, jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj...
smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana.
Zvoní tobě.
John Donne // E. Hemingway - Komu zvoní hrana
:o)
04.01.2008 19:09:00 Lisa.Ginmi
Krásně řečeno sestřičko. A víš, co mě na tom těší nejvíc? Že ty to opravdu chápeš...
04.01.2008 18:26:00 Lukáš Rymeš
Moc krásné. Tvůj styl psaní je mi velmi blízký. S tou propojeností všeho a všech 100% souhlasím. PS: Tento komentář jsem ti už asi poslal jako vzkaz autorvi. Jsem tu nově zaregistrovaný, tak mi chvíli trvalo než jsem se zorientoval.
04.01.2008 12:10:00 Lady Carmila
líbí...krásné...opět bych to mohla zařadit také do úvah...ale je to tak krásné..že to do poezie prottě patří..omluv tedy mou opovážlivost, že jsem hrdá, že jsem propojená i s tebou:-))tím, že můžu tohle číst:-)
