Noc jako černá rukavička...
Noc jako černá rukavička...
Noc svléká sama sebe z šatů,
do kterých se večer tak pracně zahalila,
půjdem se doprovodit k vratům,
já jsem ten hulán, ty jsi ta polonahá víla...
Noc svléká sama sebe z šatů...
hodiny vrznou
a věž jak prst se vztyčí
...
utekli spolu do pole
a zmizeli mi z očí........
Noc jako černá rukavička
ránu se hodí do tváře
a Měsíc jako šavlička
Touží touží touží
po krvi po krvi
Sluníčka....
Noc jako černá rukavička
nás k ránu položila
do trávy hluboké,
do náruče široké...
jen kruhy v obilí
žalují žalují
sedlákům,
že noc je černá černá černá
ti- kdo se milují
nechodí
jen k vrátkům...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Řekla bych, že tato báseň je až melodická, dýchá z ní písňovost, je v ní naléhavost podtržená opakováním slov ve verši (epizeuxis). Líbí sde mi...
08.01.2008 19:31:00 | prostě já
Moc krásně zobrazená báseň. Od názvu celou básní se mi vrývá do mysli zaujetí každým řádkem.
06.01.2008 18:52:00 | s.e.n
Něha v přesýpacích hodinách, které ze samé svobodymilovnosti ztratily dno, rozsypala se v našich snech...
Děkuji ;-)
06.01.2008 13:09:00 | Lisa.Ginmi
Noc svléká sama sebe z šatů...
já jsem ten hulán, ty jsi ta polonahá víla...
To jsou jen obrazy, který se mi líbí nejvíc...
06.01.2008 08:32:00 | Veru
