Divadlo smutku

Anotace: Tohle mi chvílema běhá v hlavě, když vidím kolik ,,slepích,, lidí ve státě žije, (nebo spíš hnije).

Tupá bolest protéká den co den žilami,
Šálí mou mysl, bloudící divadlem smutku.
Slepá ovce jdoucí stádem z posledních silami,
nesouc úsměv na tváři zakryvší prohnilou slupku.
Stádo jde pokorně v temnotu zplozenou,
jež zlo světa ukrývá pod kostrou shrbenou…
A ovce jdou, nemaje obavy, že život svůj zaprodaly.
Zaprodaly falešné spokojenosti,
jež si dan´ vybere ode všech v příhodné sešlosti…
Ted´ se smějí, ale pak budou plakat, až zjistí, že
život svůj nechaly skapat.
Prožily ho jedním dechem, jak stavená norma jim pravila,
Krásu světa zapomněly, když ve státě pro ni místa nezbyla..