Prospaný rok
Prospaný rok
Bílé kvítky ve vlasech zapomenuté dívky klečící na okraji chodníku sbírající konfety z minulého večera,
vyťukávající přitom dětskou ukolébavku ze své poškrábané desky
Kolem ní projíždějí auta a žárlí
Ona zarputile sedí a hledí na své ruce pokryté útržky vět z probděné noci
Nenávidí dnešní den stejně jako včera nenáviděla pondělí
Oddaně se vrhá do náruče zapomnění
ta ji drtí
líbá na rty
které se mezitím vypařily
a pokládá zpět na zchladlý chodník s malbou malého koníka
Vina odešla do vedlejšího pokoje s okapem a balkonem a vyhlídkou na růžové pole magnólií
Strach z minulosti zmizel se slovy
"svlékni se"
Už nemusíš chodit domů
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
zajímavý, moc. jdu si to přečíst ještě jednou, abych to mohla líp vstřebat, protože tohle vážně není oddychová četba. a díky za to, že tu vidím všechno co v poezii hledám...hloubku, neurčitý, ale stejně až nebezpečně konkrétní pocity...parádní:-)
17.01.2008 17:14:00 | paranoidandroid
Krásná, hluboká, jímavá. Patří k těm, které nestačí přečíst jednou, protože mají trvalou platnost...
10.01.2008 21:35:00 | Lisa.Ginmi
...sedí a hledí na své ruce s útržky vět.. to vybízí k představivosti. Já to vidím. Jak se ty obrazy skládají do takového leporela. To co je za tím, je pro mne na delší rozebírání po "útržcích vět"
08.01.2008 09:59:00 | Petbab
Nemohu se zbavit dojmů. A ani se jich zbavovat nechci. Tohle.. je.. Deja vu
07.01.2008 19:34:00 | prostě Zuzana
