Tak tíživé..

Anotace: Omlouvám se za to, když sem tam občas zaskřípe, co hladce plynout mělo... To v překotnosti snahy, vypovědět, co v hlavě se dělo.

Tak tíživé…

Jsou dny
naštěstí, je jich jen pár,
tak nečekané v běžném žití,
záludná, zvláštní deprese dosedne,
šupinatým pařátem za hrdlo chytí,
přetěžký smutek, rádoby dar,
do studny stahuje bezedné…

Tíží,
tíží až zajíká, jako těžká vina,
za všechny sny, veskrze promarněné,
za ty mžikem mihlé, prošlé chvíle letmé,
kdy nahlas, otevřeně znít mělo,
díky ostychu, či co to snad bývá,
však bohužel nezaznělo…

Všechny tyto proběhlé šance,
ať na cestách života klikatých,
či trablech v životní lásce,
pohřbeny jsou v propastech hlubokých,
v propastech mysli, zapomnění,
jen někdy, čas od času,
jako můry noční se zjeví…