Uchopit osud svůj...

Další rok zmizel v dáli,
uzavřený do šuplíku minulých let.
Snad se i vyplnilo, co jsme si přáli,
pohnula se země, pohnul se svět.

Bolest, lítost, zklamání,
tomu se nedalo vyhnout.
Nečekaná poznání,
stačila se naším životem mihnout.

Nový rok nás čeká,
prohry i vítězství.
Čeho se nejedno srdce leká,
zloby a lží, nemalých propastí.

Uchopit konečně osud svůj,
do sametových rukaviček.
Pevně si jít za štěstím, stůj co stůj,
zažít aspoň jeden rok bez slziček.

Nečekat a neodkládat,
příště už tady být nemusíme.
Výmluvami své činy nedokládat,
štěstí příjde...když jej poprosíme...