Návštěvnost
Až tam, kde slunce se utápí
Až tam, kde slunce se utápí
na moři tisíce lodí,
jež napínají plachtoví.
Kam směřují??
Nikdo se nedozví.
Snad jen vítr,
jež je doprovází...
Vycházím ven, jen tak bosa,
nasbírat kamínky do dlaní,
napsat pár básní
a rozeslat po moři,
až do míst,
kde slunce se utápí...
Úžasné ráno,
tváře horké mám.
Snad zčervenaly mými sny,
snad v nich příběh zosnován,
jež psala sama noc,
když měsíc snílky kolébal...
Tam, kde moře hladí útesy,
až tam, kde barevní ráčči spí,
své bílé šaty rozvěsím,
snad aby samo moře,
vychutnalo jejich vůni...
Mé rty, okusí dokonalost,
zračící se v kráse perel,
jež na dně oceánu,
pro potěchu a natruc osudu
počítají zrnka písku...
Cestou zpátky,
zastavím se v přístavu.
Našeptám vánku své touhy
a on poblouzněn mými sny,
roznese je po celém širém moři,
až do míst, kde se slunce utápí,
aby i rybáři mohli si v nich číst...
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskVždyť stačí,když napíšeš básničku a každičký trochu hledavý človíček by mohl rozeznat tvé touhy....
100
15.04.2006 14:58:00 | Kristýna M
Poslal jsem tohle: (kvůli návaznosti..)
Tam, kde moře hladí útesy,
až tam, kde barevní ráčči spí,
své bílé šaty rozvěsím,
snad aby samo moře,
vychutnalo jejich vůni...
Mé rty, okusí dokonalost,
zračící se v kráse perel,
jež na dně oceánu,
pro potěchu a natruc osudu
počítají zrnka písku...
... a zde je výsek z konverzace:
MATT říká:
Tady to máš.
MATT říká:
Mě to nějak nepípá. Když jsem si psal s tebou před chvílí, tak jo, ale teď ne...
Táta říká:
asi šly kuřata spát
MATT říká:
jo, už je to ok
Táta říká:
hele,to bych musel přemejšlet dlouho ale: když je to vše laděno ve velkém a spisovném stylu působí slovo natruc jako pohlavek.Stejně dlouhé je "navzdor",začátek dobrej,ja bych ovšem napsal :ať moře vychutná jejich vůni. Velmi slušný.
P.S. Jenže táta je starej, a natruc se mě líbí...:o)))!!
18.11.2005 19:34:00 | MATT
Uff!!! Ty mi dáváš! To je místama tak strašně dobrý, že mám zase chuť ten krám vypnout, "polámat tužky", a pár let se zas bavit jenom balením bab! Ale zas... první dvě sloky bych dal bez pardónu pryč. Vždyť se na to zkus podívat sama. Ovšem tohle:
Mé rty, okusí dokonalost,
zračící se v kráse perel,
jež na dně oceánu,
pro potěchu a natruc osudu
počítají zrnka písku...
to je vlastně samostatná báseň. Jak dobrá z hlediska odborníků si netroufám ani odhadnout, ale asi hodně!! Víš co, pošlu to tátovi po messengerovi, von potvora ví o poezii a jejím psaní asi víc než celej Liter, včetně rodinných příslušníků, dohromady. A pak Ti překopíruju, co mě napíše. :o)))
18.11.2005 19:10:00 | MATT