Anotace: neví o tom a nikdy vědět nebude: pro Pavla Č.
Tvůj nejasný pohled
mluví slovem zbabělce
tvá falešná slova
plynoucí z tvých úst
hýří strachem
a proto mluvím k tobě
za správnou věc
Nejsem nic víc
než malá holka hluboko v svém nitru
co pláče veřejně
za spravedlnost.
Malá holka co chce létat svobodně
létat v své duši
a klidně usínat
uvnitř svého zraněného srdce.
Chci ti říct
že ty jsi ten déšť v mé hlavě
déšť co topí mou mysl
to kvůli tobě
jsem se chtěla rozpárat
a udělat v sobě malou jámu
to vše
uvnitř tvého dokonalého srdce
co může za mou zášť
Tak se mi podívej do očí - beze slov-
a přiznej...co cítíš?
a pak
poděkuj sám sobě.
Tohle se mi moc líbí, je to takové upřímné, citové a přitem vlastně ze života, co zažívá možná několik lidí ... skvělé dílko, opravdu.
15.01.2008 18:17:00 | NikitaNikaT.
On to nepřečte. Ale tak jsme tu od toho my, kteří to čteme, víme, co Tě trápí, a můžeme i jemu poslat své myšlenky. A Tobě naše pocity sdělit. Navíc uhranuti sílou Tvé výpovědi postojíme chvíli v němém úžasu.
13.01.2008 17:25:00 | Hary_nš
... velmi osobní ... veřejná zpověď ...
co prázdnem dutě zní ... a nemá odpověď ...
*- ... je to blbý, ale neutečeme tomu, ...
lidi to tak maj´ zařízený .... že se pořád ptaj ...
místo aby šli dál ... a naplnili svůj život po okraj ...
... než umřou ...
11.01.2008 16:02:00 | HarryHH