Přítomnost

Otevřeno dokořán
tmavé každodennosti,
provlečené nitce,
v které den je zamotán.

Sklouzne tabulkou přízně
a až dojde šedivá,
přišije kabát k podlaze.
Pak zakřičí tak vlídně:

Oblékl jsi kabát z plánů,
zapomněl jsi přítomnost,
jiskrou odemčenou dlaň,
požehnání všem ránům.

Včera se s zítra slepuje,
sfoukni klesající knot.
Vyplníš rýhu a tím
bylo, bude, ale je!