Anotace: Takový malý výkřik, který mně napadl. Možná zítra připíšu pokračování...
Prsty osudu po klávesách putují,
zdánlivě naslepo píseň hrají
v chrámu života, kde lid naříkajíc,
s potůčkem smutku naději máčejíc
pod závojem z pavučinek a lží
a černou páskou přes oči, běží
ke schodům vedoucím kamsi do nebesů
upletených z pramínků tužeb a snů...
JJ, já vím, že do nebesů se správně neuřívá. Ale, jsou to přece básně, ne?
Když už lidé píší "retů" místo "rtů"... :o)
carodejka: MOcky děkuji za pochvalu.
13.01.2008 18:17:00 | Nikytu
Konečně po delší době na Literu něco pořádného, ale s tím pokračováním bych si to asi rozmyslel - většina pokračování se obvykle ani růžkem nevyplazí zpod původní verze, aby zazářila.
13.01.2008 10:53:00 | CorrimsonTom
Poslední věta je skvělá. Ale je to zajímavé, ... mno možná pár větiček by neškodilo ...
11.01.2008 15:29:00 | NikitaNikaT.