Hvězdy...

Anotace: o všech těch krásných neznámých nad našimi hlavami... ale nejen o nich...

Až si všechny své hvězdy nebe
posládám tiše do krabic
a zamknu je, zamknu s nimi sebe.

Nebude potom mě už víc,
nebude čisté, modré nebe,
nebudou hvězdy. Zkrátka nic.

Až jednou básně, co tu píši
já světu vydám napospas
pak promluví i kdysi tiší.

Němí získají zpět svůj hlas,
neboť i mrtví verše slyší:
ten tenký soprán, ten krutý bas.

Až jednou všechen smutek duše
přenesu tužkou na papír,
umře pak moje tělo hluše.

Přinese možná lidem mír
že ležím v hrobě, tiše, suše...
že duše vešla za vesmír.