Minulých slov pár

Slza stéká na mé
rudé rty.
Tím viníkem ne,
nejsi Ty.
Jsou to slova
mezi náma,
slova mým štětcem
malována.
Ty chtěls mě
trápit touhou
svou - snad,
jak motýl bez
křídel - spad´.

Píšu prstem do
tmy své,
přání - nechci snít
dál ty sny zlé.
Tak nech mě
zemřít pýchou svou,
nech mě jíti za
tmou zlou!
Vzpomeň si na to
slovo mé,
až na hrob můj
padneš,
miluji Tě
nesmírně,
snad cestu ke
mně najdeš.

Cestu, která dá
Ti šanci,
cestu, stát se
nejen psanci.
Tam na Tebe
snad bez pláče,
budu čekat u
oltáře.
Celá v bílém jak
víla lesní,
prozradím Ti to
poslední -

- na pomník vytesat
si nechám,
že do nebe bez
Tebe spěchám.
Žes uštědřil mi
ránu do srdce,
že trpím, trpím,
a to trpce.
Udělal jsi o co
jsem nestála,
čeho se ta lesní
víla bála?