Návštěvnost
Proč, tati?
Proč, tati?
Proč mě nebereš takovou, jaká jsem?
Proč mě nutíš dělat i to, co se mi hnusí?
Copak vždy a všude jen po Tvém být musí?
Proč do úst vkládáš mi ta hnusná slova,
jež Ti poradila paní Zloba?
Vždyť já na Tebe nechci řvát
a srdce si u toho rvát,
vždyť nechci zle se k Tobě chovat
a pořád Tě jen přes slzy pozorovat.
Vždyť jsi mě přece uměl rozesmát,
vždyť jsi mě měl tak rád...
Kam odešla Tvá láska?
Copak Ti oči zakrývá neprůhledná páska?
Copak nevidíš, že Tě má někdo stále rád,
i když to navenek nedává moc dobře znát?
Proč na mě pořád chrlíš ta strašná slova?
Copak Ti je nakukala nějaká zlá sova?
Co jsem Ti tak hrozného udělala,
čím jsem se před Tebou provinila?
Že raději u knížky zůstanu,
než abych se s Tebou mačkala u řeky ve stanu?
Že si raději svého vzdělání hledím,
než že s Tebou po horách jezdím?
Promiň, ale už s Tebou nechci ve stanu spát,
už si nechci o našich společných chvílích nechávat zdát.
Promiň, ale už dávno je tomu tak.
Komentáře (8)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk:-)
21.03.2008 09:29:00 | potuška
Já Tě mám taky moc ráda, Potuško naše nejpotuščejší. ;o)
20.03.2008 16:48:00 | Muriel
Děkuju moc za podporu. Dodáváš mi tím novou sílu k vydržení téhle nesnesitelné situace... Díky. Díky moc. Mám Tě moc ráda.
20.03.2008 16:01:00 | potuška
Jo, to máš pravdu. Věřím, že se ti s tím podaří něco udělat, protože jsi moc chytrá a šikovná. Budu ti držet palečky. ;o) Už by to chtělo, aby se k něčemu rozhoupali. Takhle se akorát trápí všichni kolem...
19.03.2008 14:28:00 | Muriel
Vím, že jsou na světě miliony lidí, kteří jsou na tom mnohem hůř než já. Vím, že můžu být ráda vůbec za to, že je vůbec někdy můžu třeba i jenom vidět, protože jiným se ani tato, pro mnohé již samozřejmá, věc nepoštěstila, ale na druhou stranu jestli s některým z těchto problémů můžu něco dělat, tak je to právě ta moje domácí situace... Nedokážu zlepšit životy cizích lidí, ale můžu se alespoň pokusit změnit k lepšímu něco doma...
Mně to ani tak nevadí kvůli mně, ale především kvůli mamce. Ona si nezaslouží život s člověkem jako je můj otec. Ona ne. Ale možná je právě tohle její současný životní úděl. Co já vím. Vždyť všechno zlé je k něčemu dobré... Budu tedy věřit, že to není zbytečné. A sama se budu snažit odhalovat nejen samotné problémy, ale především jejich příčiny... Jedině tehdy to může něco užitečného přinést i mně...
08.03.2008 16:21:00 | potuška
Jo, to chápu. Tak je to asi skoro všude. Naši si s námi taky kdysi hráli... U vás je to možná ještě horší. Naši se aspoň zas až tak moc nehádají mezi sebou. Jak je mamka nemocná, tak se taťka bojí na ní hlasitěji promluvit a radši se zajímá pouze o elektrárny a fyzikální pokusy. To mamka nadává na všechno a když něco udělá špatně ona, tak než by přiznala svou chybu, začne simulovat srdeční záchvat. Má všechny ty nemoci vlastně z psychiky, z toho, jak se pořád rozčiluje, vzteká a nadává... jeden už ani neví proč vlastně. Vadí jí úplně všechno. Ale to už tak bývá. Kdo ví, jak bychom se my chovali na jejich místech. Jak říkají indiáni: "Zkus ujít míli v mých mokasínech." Vem si, v jaké době a v jakém prostředí vyrůstali. Neměli takové štěstí jako my. Nemohli dělat tolik věcí, co můžeme my. Nemohli napsat e-mail kamarádům, když je dlouho neviděli. Nemohli se zabývat ničím jiným, než co bylo obvyklé. Podívej se na to i z jejich strany. Měli úplně jiné strarosti než my. Někdy mě až překvapuje, co všechno mamka považuje za naprosto nepřípustné a co naopak za naprosto běžné. Má úplně jiný žebříček hodnot než já. Já se teda ten její snažím respektovat, i když je to někdy dost těžké, když ona nerespektuje ten můj... Ale aspoň jim nezůstaneme do smrti na krku. :o) Příroda si to dobře vymyslela. :o) Vem si, kdybychom si s nimi dokonale rozuměli, jak by nás bolelo u srdce odcházet jednou z domova.:o) Ne, já vím, jaké máte doma starosti. Ale co s tím naděláš? (Dětma nezatopíš:o)) Musíš se na to podívat s nadhledem. Vem si, že jsou na světě lidé, kteří jsou na tom ještě mnohem hůř než ty nebo já. Teda já na tom zas až tak špatně nejsem. Teď zrovna si připadám celkem spokojeně (až na tu chřipku:o)). Důležité je, že máme lidi, které máme rádi a kteří mají rádi nás, jsme více méně zdraví (až na tu hlavu:o)), máme co jíst, kde bydlet a kde se vzdělávat... Ne? ;o)
27.02.2008 20:53:00 | Muriel
Změnila se spousta věcí, ale asi nejpodstatnější je to, že jsem prostě otevřela oči. A spatřila ho takového, jaký je. Možná je to jen tím, že jsem se změnila jen já sama, ale v každém případě se z něj pro mě stal jiný člověk, než byl ten, se kterým jsem si hrála jako malá. Bože, to už je tak dávno. Ty šťastné vzpomínky už jsou tak bledé...
13.01.2008 17:03:00 | potuška
Co naděláš? Chápu, že vycházet s tvým otcem asi nemůže být právě jednoduché. Já nevím a ani nedokážu odhadnout, co se mezi vámi změnilo, ale jsem nesmírně ráda, že ty k němu necítíš nenávist. Nenávidět někoho, je to nejhorší, co můžeš sama sobě udělat (možná je to stejně hrozné, jako bát se někoho). Nesnesla bych, kdyby ses měla takhle ničit i ty...
13.01.2008 16:33:00 | Lisa.Ginmi