Tančím v návratu

jako by padaly kapky deště,
měkké a stříbrné
a každá z nich ti nastavila zrcadlo

kaluže se přelévají
přes okraj

naší fantazie,
na jejíž klidné hladině pluje
- bárka tvých dvou bot,
necháme je, zastaví je plot...

vracíme se z cest
v náručí déšť
a v očích odlesk vulkánu
potkal ses s ním poránu
nad ním zbytky hvězd.

Stisklá klika u dveří
zve do tepla svítání
pofoukáme horký šálek
zamícháme vzniklý zmatek
úsměvem a bez ptaní...

...mám tě ráda...