Anotace: Já vím je trochu i na můj vkus jak z mateřské školky, ale zkuzte se do ní vcítit...
....A květiny,
které ještě včera voněly..
Dnes již,
nevoní.
A tělo,
které ještě včera hřálo.
Dnes již,
nehřeje.
A oči,
které se ještě včera dívaly.
Dnes již,
se nedívají.
A rty,
které ještě včera vášnivě líbaly.
Dnes již,
nelíbají.
A srdce,
které ještě včera patřilo mně.
Dnes již,
nebije.
Schovávám hlavu do dlaní,
v očích třpytí se mi slzy.
Nemohu ovládnout bolest,
která zmocňuje se mého srdce.
Ach ,lásko,
já nevěřím...
Prostě nemohu...
uvěřit, že ....jsi mrtvá.
Nepřijde mi to jako z mateřský, spíš mi to přijde jako pravda.
12.02.2008 22:11:00 | zlomený a nanicovatý -__-
Rád píšu depresívní, nevybíravou poezii. Nějaké prácičky
jsem předělal a upravil, některé vyhodil, byly zbytečné.
Zatím nemám žádné nápady.
18.01.2008 19:26:00 | jehlaspichlas
...snad se všechno nějak vyvine , aby tě to co nejméně bolelo Jirka kavec
14.01.2008 17:51:00 | kavec
i když se chceme smát a milovat, někdy nezbývá než přijmout chvíle těžké...jedině tak nad bolestí zvítězíme...
14.01.2008 17:42:00 | Lota