Zpomal, srdce!

Přes tolik hvězd
a tolik odpuštění
jsem se jen chtěla milovat.

Přes tolik cest
a mnoho snění
klopýtala jsem častokrát.

/Jenže dnes i ta nejjasnější hvězda padá
a stává se z ní pouhý stín.
Dnes se vše horším stává,
já zabalím tě do noci./

Přes trošku námahy
a pochopení
a špetku zrady
a provinění.

/V prázdné ulici spíš
jak zatoulaný pes
bez kouska pokory.
I včera bylo pozdě
na všechny
omluvy.

Měla jsi v sobě
víc než lásku
a mohla si toho nabídnout víc
než kdo tuší./

Tak proč jsem dala svoji duši?

/Dnes už nic nepocítíš./