Cesty víry

Plakala jsem......
... za roztržené šaty

/překvapený výkřik
nenadálé pokory/

...mé nejoblíbenější...

nerozuměla jsem
té ráně po jednom
z hřebů z tvých dlaní
sešité horkou nití
potřeby věřit....

.....vyplašené ticho
okorávalo
jemným pohybem
neznámého pocitu
nutnosti modliteb...
...i přes neznalost
těch pravých slov

...noc dohořívala
a poslední stíny
nenadálého smutku
plakaly...
pro ty šaty
jejichž roztřepená rána
prudce pobolívala
v mé vyhořelé

...ateistické duši...