Andělíček

Anotace: ... no takové malé kýčování :-) Ale právě o to tady jde... Kdo nezná, neporozumí a bude se domnívat, že čte jen planá bezmyšlenkovitá slůvka, ale ono po zamyšlení v té básni jde o trochu víc, než by se očekávalo.. Psáno v chemii :-))

S Tebou spatřím ráj neprobděle houpat
sny v zahradní síti.
A pod rozkvetlou oblohou pevně sevřu
Tvé srdce do dlaní,
budu jej v měsíční růži víti
až do svítání.
Skonání.
Nebo znovuobjevení ryzí lásky.
Tvé oči jako drahokamy usadím do středu
vesmírného bytí
a v souhvězdí naší krásy budou svítit tulákům na cesty.
V neonech sílící Tvá duše lucernami
prozáří každý kout a tmu plující městy.
Vidíš? Už svítí.
Malebnou krajinkou slepíme myšlenky
v přenádherný puget.
Ováži stužkou Tebe jak to kvítí.
A políbím rty - osládlý nuget.
Opravdově.
Jak v pohádkách.

Možná jsme se našli.
Možná hledám dál anděla,
co Kristián se jmenoval
a daroval mi víru
v tenhle bláznivý svět.

(Děkuji, že miloval
a nezvrátil svou čistotu.)