Žena se zrzavými vlasy
a muž s bekovkou
se líbají pod pouliční lampou
vzdáleni samotě koček
Neznám je jen vím
že ona stihla před odchodem posunout hodiny
a musela si u toho stoupnout na špičky
Její kočka od které je teď tak vzdálená
se prochází po břidlicovém lomu
a hledá uštípnuté kousíčky svého minulého života
Každá nalezená ozvěna pálí jako prásknutí bičem
Život páru líbajícího se pod pouliční lampou
se točí jako gramofonová deska
a až jednou dohraje líbezná píseň
tak zbude jen bezvýznamné zrnění
Kam na tohle chodíš? Nepřestáváš mě udivovat. Síla tvé poesie je v tom, jak hluboce dokážeš vtáhnout do světa, který je svou snovou podstatou daleko uvěřitelnější a omamnější než naše prostá realita. Zachytit tak hmatatelně detail toho, jak si dotyčná dáma musí při nařizování hodin stoupnout na špičky je v tvém podání skutečným uměleckým skvostem.
29.01.2008 18:54:00 | Lisa.Ginmi