Do hlíny zakopán

Do hlíny zakopán

Stojíš proti mně,
díváme se sobě do očí,
tvá ústa křičí slova ukrutná,
dívám se na tebe,
ale ty mě nevnímáš,
ruku svou pozvedáš,
- jeden rychlý tah
a oko zalil mi krvavý mrak.

Ležím - kol okolo krev,
rudě zatajil se mi dech,
sklonil ses níž,
ale ne abys mě zdvih,
naklonil si svou tvář
a kopal do mě zas.

Obličej zkřivený,
nohy u těla,
tolik jsem tehdy trpěla,
když do mého těla dýka zajela.

Po stopách krve,
táhneš mě za ruce,
už vidím jen kvězdy
- tam nahoře - na obloze.

Pohodils mě do hlíny,
kopal si a kopal,
rýč o hlínu skřípal,
už jen slabé vzdychání,
když písek přilétl mi do rány,
dlouho jsem se bránila,
však nad tebou jsem prohrála.

Zakopas mě v zemi,
pohřbil zaživa,
... tolik jsem kvůli tobě ztratila...