Anotace: musela ven z hlavy...
Deset prstů tančí po skle
bez zjevné snahy
o souznění
prameny vlasů
upoceně lpí
na rozpacích tváří
dlaždice chladné
vítají tělo
krvavě leskne se dlaň
Dej sbohem vrabcům
šílená vílo
cela už čeká na přijetí
mříže tě vláčně obejmou
košilka bílá
sevře tvé tělo
(tak buď jí vděčná -
nikdo jiný to neudělá)
Dusivé kroky
zaznějí lebkou
/NENECH SE ZABÍT!!/
Zářivku slepou
nepřekvapí
křik ani proklínání
stínů s jehlami a jedy
Kůže začíná již chladnout
v rukou pár střepů
připomíná svět
(kdysi se roztříštil
pro lesk očí
jedné bláznivé...)
v rukou pár střepů
připomíná svět
- tak snad bude ho připomínat dál.
18.01.2008 09:32:00 | mattoni.uz.neni
Nenech se od nikoho zabít, ještě by to odflákl a ani bys nebyla spokojená. Dneska už si všechno člověk musí dělat sám..
Vážně..nebo nevážně
17.01.2008 21:02:00 | prostě Zuzana