Kometa naděje
Kometa naděje
Kometa naděje
Má duše hledí vstříc oblakům,
oči sklopily svou zář,
samota volá,
zbývá svatozář,
slzy padají,
bolest je pryč,
nepřátelství,
zrada
- nic nechtít víc.
Slunce zastínil mi mrak,
- první na nebi,
šedavé vrány sedí na poli,
každá zobe,
- svá zrna má,
však tebe, děvče,
nikdo nikdy nehledá.
Poslední paprsky
se na tváři tvé zlatají
a stejně jako tvůj dech
do skrání zelených strání padají.
Vše je tak strašně daleko,
„Ty to víš, má drahá kometo
- letící štěstí rázem upadlé,
o zem rozbité
a znovu hledané..“
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
A mně trvá dva dny napsat báseň, za kterou bych se potom stejně styděla. Hezké:o))
27.01.2008 12:03:00 | Traci
TO: pennywise
Ahoj, děkuji za komentář. Ano, píšu jen to, co mě hned napadne, prostě sled myšlenek. Vím, někdy to nezní skvěle, ale někdy se to i povede.
Mimochodem, na svůj věk píšeš velmi, velmi hezky, takže jen tak dál a hodně štěstí :)
18.01.2008 23:21:00 | LOMI
Thole je dost dobry, podporuje to predstavivost a ty schovane pocity nezarazenosti. Fakt dobry.
18.01.2008 08:51:00 | dead-head
