vyšisovaní sluncem
schovali jsme se na chvíli
pod vybledlou markýzu
našich společně prožitých let
(a já tak nerad koukám dozadu)
v tom usebrání
ti tajně natáčím pramínek vlasů
na dřevěnou paličku na med
a těším se
moc se těším
jak to od tebe
za chvilku
nádherně slíznu...
achachach...škoda, že jsem Tě objevila až dnes...nebo vlastně .....štěstí hltám Tvoje básně, vážně hltám...
08.04.2008 12:06:00 | Noc17
vzpomínám...
na pramen vlasů natočený
na "odrbaném" stonku bojínku...
bolelo tenkrát osvobození
(trvalo víc než chvilinku)
vzpomínám...
na pramen vlasů propletený
jenom tak mezi prsty člověka...
okamžiky hřejivé něhy
(kdy čas bláznivě utíká)
:o)
22.01.2008 12:12:00 | Cecilka
moc milý dílko, většinou bývaj poetové v depresi - tady su příjemně překvapená :o)
19.01.2008 23:57:00 | hanele m.
Pokud je palička od medu opravdu-budeš slízávat dlouho.
To byl žert.
Pěkná,nápaditá básnička.
18.01.2008 17:44:00 | s.e.n