Anotace: Nevím vůbec, jak jsem na tuto báseň přišla, ale v tu chvíli mě bavilo ji psát.
V jednom malém městečku
Žije dívka malá.
Běhá na jednom místečku,
Kde jsou jablka zralá.
Své nožičky mrňavé
Opře o větev hnědou.
Její oči zkoumavé
Na hnědou větev sjedou.
Slyšeti praskání.
Dívenka křičí.
S velkým sténáním
Si kolena zničí.
Dívenka sama v městečku malém,
Uprostřed města pláče žalem.
Kolena od krve: „Nikdo tu není!“
Jen ozvěna hlasu a bolavění.
Je to dobré a možná chápu Tvůj pocit, také jsem zažila, že mne jen tak něco napadlo a když jsem si to přečetla, řekla jsem si, že bych to možná jindy nenapsala, ale v ten daný moment, to bylo pro mne fajn. :o)
19.01.2008 12:40:00 | NikitaNikaT.