Osud

Vítr jen tak fouká lehce,listí poletuje ve víru vášně.
Já v pozici pěšce,svůj osud beru vážně.
Osud je jak hra života,co má určený konec.
Někdy je to jako nicota,bolest,v srdci bodec.
Naopak je zase zajímavý,zvlaštní a plný záhad.
Někdy velmi dojímavý,a já svůj osud nepřestanu hledat.
Někdy mám pocit a říkám si,tohle musí být osud.
Lásky já vážil sem si,a vážím si doposud.
Naše osudy se proplétají,jak zamotaný provázek.
Někteří z nás to znají,ale je okolo toho mnoho tajemných otázek.někteří na osud nevěří,myslí si o tom svoje.
Přemlouvat je by šlo ztěží,ale at' ,tak to prostě je.
Ale kdo věří,porad'te prosím.
Kdo ten osud řídí?chtěl bych to vědet,ale nevím!