Za okny šedý den
obloha si lehá do trávy
temnota soumraku
čas tiše zastaví
zůstal obtisk květů
stonků na dlani
a tvou první větu
chutnám v šálku kávy
setkání dvou světů
za hranicí krásy
souznění
objal jsi mne očima
chvějivým plamenem
němá otázka
zda spolu zůstanem
hledám ve vesmíru
pevné body
než mne vezmeš s sebou
v roji létavic
tak něžný
že hřích by bylo
chtít ještě
víc...
Nejvíce se mi líbí první sloka, je taková lehká, přitom tak moc myšlenková.
20.01.2008 18:53:00 | NikitaNikaT.