Pouze rakovina,
zůstala mi v hlavě,
ven z mého nitra,
nechtělo se jí.
Zůstala uvnitř,
žrouce vše, co
blízke mi bylo,
netaje se tím.
Její dravé pysky,
kousajíc tam, kde
nejvíc to bolí.
Pláču, umírám,
smějící se smrt,
do očí mi hledí.
Juane, proč tak smutně píšeš, takový mladý kluk, ale pokud to myslíš básnicky vážně, pak je báseň opravdu vyjímečná. takpa
24.01.2008 11:52:00 | PatriceB