Být tak daleko od všeho
někde v lůně matky
či přírody
kde Božský klid se snoubí s vůněmi všech bylin
stráně rozkvétají krásnými bodlinami
a větříček se neslyšně proplétá stromovím
hle,tam skřivánek třepotá a stíní slunci
jehož paprsky odvádí řeku do nebe
blíž k lidem jenž opustili zem.
Zem plná roztomilých zvířátek
tu štír a tam zas neposedný hroch kutálí scarabea
nezbedný lenochod dohání pardála
jen liška neví jak dál.
Ležet si v kopřiví a chřípím nasávat pyl
myšlenky rozpustit do kopců
kde raší zárodky nových krásných mladých těl
roj vos pozdravit tlesknutím dlaní
a z mechu vytáhnout ježka se zlomeným srdcem
vzlétnout a nedopadnout když nechci
sednout si na slunečnici a nechat se kolébat
jako vlny moře křičící do nekonečna
uvidět krásné-ho malinké-ho barevné-ho
ptáčka
jenž zacvrlikal a zamávaje křidélky na
rozloučenou
vesele cupitá dál a dál,výš a výš,tam někde až
do prdele - kde jsem i já.
Stále sním o tom kraji a ptáček nikde
Nemůžu si pomoct, ale zní mi to, jakoby ses snažil psát z pohledu nešťastně zamilované čtrnáctileté holčičky a nešlo ti to. Ale taky mi to připadá, jako obhajoba našeho práva na leší svět a trochu klidu.
12.06.2008 19:56:00 | Elvien