Čas protkal pavučiny z šedi do vlasů,
květy jsou tiší svědci naší lásky,
teď sedíme tu, jako párek chuďasů
a naši tvář nám ozdobily vrásky.
V očích ti tančí ještě něžné plamínky,
i když máš ruce nemocí zkroucené,
srdce nám hřejí společné vzpomínky,
prsty zdobí kroužky zlacené.
Stále si lásku věrnou slibujeme,
jako-by včera, říkáme svoje ano,
je to už mnoho let co se milujeme,
štěstí nám do vínku bylo dáno!
I teď se cítím vedle tebe bohatá,
láska se nedá penězi nikdy koupit,
až přijde za námi drahý ta zubatá,
už nemůže nám nic uloupit...
Dekuji vsem, ano je to pravda co pises, doufejme ze po sobe kazdy zanecha jen to nejlepsi.
26.01.2008 00:37:00 | carodejka
DEo hrobu si s sebou nikdo nic neodnese, jde však o to, co po sobě zanechá...
26.01.2008 00:24:00 | zzlatý
Diky velice, take me oslovuji drive narozeni, kdyz jdou spolu ruku v ruce a sediny jim zdobi vlasy... az se clovek musi zamyslet,byla to asi opravdova laska...
24.01.2008 11:37:00 | carodejka
Diky velice, take me oslovuji drive narozeni, kdyz jdou spolu ruku v ruce a sediny jim zdobi vlasy... az se clovek musi zamyslet,byla to asi opravdova laska...
24.01.2008 11:36:00 | carodejka
Snad jediní lidé, kterým to takhle vyšlo jsou mí prarodiče... chce to i trochu štěstí... Babička se stále chválí jak ji děda za mlada vozil na motorce, jak vaříval na vojně... jak jsme mu lozili jako děti do monterek, když šel do práce a chtěli jít s ním... Oba jsou na sebe pyšní... nezbývá než závidět, pro mě to jsou nejlepší lidé z rodiny, možná i díky tomu, že své štěstí předávají dále
23.01.2008 20:53:00 | d---