Armádička v řadě stála,
na fyzický kontakt čekala.
Pěšáčci obou stran se třásli,
na dvoubarevném poli svůj účel našli.
První albínek vyrazil vpřed,
stejně tak učinil i protějšek.
V euforii vyskakuje další,
posiluje svou obranu věží.
Armáda tmy na albínky běží,
Na koních posíleni a odvahou políbení,
prorážejí obranou,
pod první palbou však podlehnou.
Povolávají kolosy dva.
Jeden i druhý se věži podobá.
Dva uhelní golémové pracky napřáhli,
pěšáčky malinké zamáčkli.
Pěšáčci lítali vzduchem,
byli bezmocní jak vločka pod pluhem.
Albínci zmasakrovaní čarodějku vyvolali.
S pomocí její golémům břicha rozpárali.
Protiútokem náhle udeřili,
Obranu temné společnosti pobořili.
V plném jásotu svrhli pána,
A pak… Už jen slavili vítězství do rána.
Hm, působivá básenka, docela jsem si to dokázala představit, jak tam ty figurky všecky běhají, skáčou a bojují ... tak trošku mi to přišlo jako nějaká game. Ale také jsem si pod tím představila lidské životy, jejich osudy
23.01.2008 17:57:00 | NikitaNikaT.