Návštěvnost
Jak jsem zaspala...
Jak jsem zaspala...
Anotace: Dneska se mi podařilo u mě nevídané.Zaspala jsem. A v tom spěchu mě napadaly divné věci ...
Přítomnost bolesti nerozcvičeného těla.
Na ostrově v moři světlometů.
Nemůžu popadnout...myšlenku.
Nicméně...
něco se dere na povrch,
a žadoní o pozornost.
Osud.
Smysl.
Úděl.
BŮH.
Ty tři první
zadupu pro dnešek do asfaltu.
Ať zhynou.
Pohřbeny na tramvajové zastávce U Kříže.
Ale s NÍM, s NÍM budu mluvit cestou.
Zná mě líp,
než se znám sama...
tak ví,
o čem to bude.
Prvně mu poděkuju,
že jsem nezaspala ještě víc.
A pak se dáme do inventury
mé duše.
Jenom nevím,
jestli na to bude ta cesta dost dlouhá.
Půl hodina na život asi nestačí...
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskA před NÍM se člověk nemusí stydět, hřešit je pro člověka naprosto přirozené. Není a nikdy nebude žádného člověka bez hříchu!!! Stačí jen v NĚJ uvěřit a člověk má naději na spásu...
Já takové inventury duše mám rád, protože si sám v sobě udělám pořádek a odstartuji nový začátek, nový oddíl mého života. Poté se vždy cítím mnohem líp, protože se mi značně uleví... funguje to! ;-)
24.01.2008 18:59:00 | Chancer
Je to protivný pocit, to zaspání...a s NÍM by měl člověk mluvit častěji. Poděkovat MU, poprosit HO a pochválit HO. Má totiž v rukou nejen celý náš život ale vlastně úplně všechno, celý vesmír, veškerou existenci!!
24.01.2008 18:54:00 | Chancer
Taková inventura duše je někdy sakra nepříjemná.
24.01.2008 17:28:00 | Psavec
jj...sem tam je dobré se zastavit..a popovídat si..
při cestě do práce...se svým druhým já..
vlastně by to mělo být tak nějak denně..
24.01.2008 16:18:00 | Bean