Mezi kroky dnů
Mezi kroky dnů
Každý má v sobě
svoji mřížku stínů,
a přece za větvičkami strachu
rostou osobní zázračné
květiny,
které provoní život
vždy v ten pravý čas
Vítr každodenních cest
mění sílu a úhly
jednotlivých okýnek
vězení stromu
na večerním chodníku,
když lampa vítá
další noc polštářků
pro trochu odpočinku
A plamen svíčky
znovu a znovu vnáší
dlaně slunce
do unavené duše
pro zítřejší odvahu
usměvavého rána
sedmi kočičích životů
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
kdo umí, ten umí ... a kdo ne, tak č.... :-)- můj případ ... a ještě k tomu s otevřenými ústy ... krásná
03.02.2008 21:08:00 | vapiti
..přes mřížku stínů pozoruješ slunce, je kdesi daleko, ale máš pocit, že je na dosah... nebo je zcela blízko a ty se jen bojíš že se vzdaluje?
===
Jiří s.
27.01.2008 20:54:00 | j.c.
dlaně slunce jsou nejkrásnější útek do nebe
a co víc si můžem přát
když tak daleko jsme
od sebe :*
26.01.2008 16:30:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
