Levá ruka přes hlavu,
tempo čeří hladinu moře.
Moře – je jako černá tma,
tma, ve které za ní poplavu.
A jí to dělá dobře.
Pravá ruka přes hlavu,
a mám zase vodu v nose,
těžko zjednám nápravu,
sám jsem na podnose.
Levá ruka přes hlavu,
nádech prázdných plic,
bůh ví kam se dohrabu,
nevidím rub a ani líc.
Teď pravá noha zabere,
vzduch se do plic nedere,
plíce ani hlava – neví nic,
černočerné moře bez hranic,
Na levou nohu přichází řada,
zmatený pohled sklopená brada.
Prý někde je tam pomoci síť,
jisto jistě někde v OpRavě.
Namáhavé tempo za malou píď,
to jsou nedostatky v potravě!
Není se čeho chytit a vyrazit,
chce to pomoc naléhavě...
A nebo mě přijď dorazit!
když už nevládzeš, je někdy lepší se sklidnit a lehnout si jen tak na hladinu a jen zlehulinka rukama mavat a nožičkami odkopávať ...
30.01.2008 23:36:00 | Romana Šamanka Ladyloba
já dyž plavu
komentovat nestíhám
temp mám plnou hlavu
a klid jen předstírám
bojm se o dušu
páč esi se včil utopím
do pekla poklušu
to já dobře vím...
:o)
28.01.2008 12:41:00 | hanele m.
už jeduuuuuuuuuuuuuuu .o))
(zatím udělej ještě nějaký to tempo..
prima nápad..čéče..
26.01.2008 16:22:00 | Bean