Nekonečno

Anotace: Jedna archivní, vzpomínková, letní... Nepřestanu nikdy obdivovat, jak se v každém z nás ukrývá vnitřní svět plný pokladů.

Tam v dálce se táhne modré nekonečno,
očima uhnul jsi a řekl „drahá slečno..“
je konec letních dnů a nocí v obilí,
oba jsme v léčebně, snad láskou opilí
a první milování jak plátky kopretiny
teď zbyly ze vzpomínek jen dlouhé zimní stíny
a z lásky dvoje prošlapané boty
z nocí, vždy probdělých, slavíka prázdné noty,
pár pohledů, co poslal jsi mi z nebe
a prázdná duše, co postrádá teď Tebe..
Prstýnky svatební a odhozená vlečka
to nekonečno věčné- jen malá bílá tečka,
dvě prázdné oči a vyhořelá svíce,
co dát jsem měla, co měla jsem chtít více,
už nejsem tvá a ty můj taky nejsi
dvě zvadlé sedmikrásky, ponechané kdesi.
bez slz a bez zápasu,
bez tvého Sbohem,
zpátky z věčných časů,
ne až tak sama,
s Bohem.