Zkrášleno zvonkohrou

Anotace: Někdy jsem smutná, pláču, snad jen proto, abych na druhý den pochopila, jak neskonale šťastná smím být...

Jsi vítán, nový dne,
jak báječně jen chutnáš,
po nektaru, jenž včelky
ze všech lučních kvítků,
nasbíraly, pro potěchu těm,
jež rádi sladký med.

A rovněž i tebe vítám,
horké poledne,
jenž zkrášleno zvonkohrou
tichounce, líbezně zníš.
Dnes jen odlesky úsměvů,
dnes zem slzou neskrápím,
dnes plakat nesvedu..

I ty jsi vítána,
skvostná tmo, vlahý večere,
až tebou opět půjdu znavená,
ty obejmeš a osušíš ty slzy mé,
jež pláču snad jen z radosti,
když slůvky mě pohladíš,
když smeteš kamínky všech cest.

I ty jsi vítán.
Toužil jsi prostoupit mé sny.
A já teď zmůžu se jen
pohladit tvou tvář,
dotknout se dlaně,
zakusit, jak sladce se usmíváš,
a pak krůčky dál se vzdálit,
tichounce,
vždyť právě procitáš...