Jak noční křídla netopýří
tak v myšlenkách mi slzy víří,
pro nenávist i světské hany
svou hlavou buším o varhany.
Seknout v půl své hadí chyby,
a umět číst si z dráhy Ryby,
a nebýt ve své duši host,
navždy pohřbít minulost.
Přes řeku pak přejít navždy,
přestat vaše touhy vraždit,
ruku podat zhrzenému
duši prodat jenom Jemu,
lásku v srdci navždy mít,
smět se o ni podělit.
Neupadnout v pouta zlosti,
vyhýbat se posedlosti
a chtít letět pořád výš,
nemít tělo na obtíž...